|
|
"Vítání občánků": Social Analysis of a Czech Baby-Welcoming Ceremony
Švábová, Kristina ; Testa, Alessandro (vedoucí práce) ; Wirthová, Jitka (oponent)
Vítání občánků je přechodový rituál, který byl vynalezen během minulého režimu komunistickou stranou za účelem nahrazení křtů. Na rozdíl od mnohých jiných komunistických vynálezů tento obřad přetrval dodnes, a dokonce se těší vysoké popularitě po celé České republice. Důvodem je jeho funkce jakožto přechodový rituál pro náročnou životní situaci a zároveň i jeho úspěšné znovuvynalezení. Přechod k rodičovství je v dnešní společnosti náročný kvůli vysokým společenským očekáváním kladeným na rodiče a kvůli protichůdným ideálům. Přechodový rituál usnadňuje tranzici nejen rodičů, ale také novorozence a širší komunity. Dále také umožňuje porozumění vlastní životní dráze a vytváří prostor pro rodinná setkání a pro použití symbolického jazyka. Vynalezení a znovuvynalezení obřadu zkombinovalo prvky, které navozují pocit kontinuity odkazem na starší tradice a univerzální hodnoty. Díky tomu pak byly kýžené nové hodnoty a významy přijaty veřejností. Zásadní roli v procesu (znovu)vynalezení hrál tzv. institucionální podnikatel (institutional entrepreneur), což je aktér, který k tomu má potřebné schopnosti, zdroje a motivaci. Při původním obřadu tuto roli sehrála komunistická strana, zatímco znovuvynalezení se odehrálo na lokálnější úrovni formou starostů či místních úředníků, přičemž důležitý přitom byl i vysoký...
|
|
|
Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách
Husáková, Barbora ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách" se zabývá analýzou politicko-historického vývoje Filipín, přičemž hlavním úkolem práce je popsat ukončení nedemokratického režimu a následný přechod k demokracii. Pozornost je věnována roli a taktice opozičních skupin, mezi kterými došlo v průběhu konsolidace demokracie k soupeření o politickou moc. Pro uvedení do kontextu se práce zabývá i historickým vývojem politického systému a jeho praxí.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod kontrolu nového vedení státu. Likvidace předchozího režimu proběhla ve skutečnosti odstraněním bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s komunistickou vládou, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavou garantovaného demokratického zřízení.
|
|
|
Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody?
Kasper, Petr ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Šušlíková, Lada (oponent)
Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku "Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů?" Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých mělo autoritářství formu personální diktatury a bylo odstraněno bez spolupráce vlády. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapami těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa a Jiřího Kociana v případě Rumunska a Jana Klímy, Simony Binkové, Zuzany Budinové a Kennetha Maxwella v případě Portugalska.
|
|
|
Transylvánská regionální identita a její politická reflexe po roce 1989
Kocián, Jiří ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Rosůlek, Přemysl (oponent) ; Stojarová, Věra (oponent)
KOCIÁN, Jiří. Transylvánská regionální identita a její politická reflexe po roce 1989. Dizertační práce se zabývá otázkou oživování transylvánské regionální identity a jejího politického využívání v Rumunsku po roce 1989. Prokazuje, že regionální identita postupně nabývala na politickém významu, a představuje obsah, aktéry a typologii modelů její reflexe. Rumunský komunistický režim pod vedením Nicolae Ceaușeska navázal na dlouhodobější centralizační tendence, které udržování regionálních specifik nepřály. Regionální identita, tak jako další kolektivní identity, je však výsledkem kontinuálního procesu každodenních interakcí mezi jejími nositeli a externími aktéry, kteří se všichni na jejím konstruování podílejí. Přečkala tak ve své vernakulární podobě období snahy o potlačení. K jejímu přežití přispěla i skutečnost, že multietnický region Transylvánie a jeho specifika představující náplň regionální identity mají již tisíciletou historii. Práce poukazuje prostřednictvím diskurzivní analýzy obsahu novinových článků na skutečnost, že regionální identita nabyla po roce 1989 podoby politického diskurzu, jenž v rumunském veřejném prostoru soupeřil s dosavadní diskurzivní hegemonií centralistického pojetí státu a národa v této zemi. Zároveň se jako hlavní aktéři v procesu rozvoje regionálního diskurzu...
|
|
|
Přechod k demokracii v Československu v roce 1989 z hlediska teorie tranzice
Mandíková, Darina ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Přechod k demokracii v Československu v roce 1989 z hlediska teorie tranzice" je analýzou Československého přechodu k demokracii v roce 1989. Autor analyzuje komunistický režim v Československu a následný vývoj po roce 1989 a snaží se o zachycení obecnějších politologických aspektů, kterými jsou vedle teorie tranzice i strategie aktérů změny, analýza všech významných činitelů a faktorů změny. Proto jsou v první, teoretické, části práce uvedeny politologické teorie (teorie nedemokratických režimů, teorie tranzice, použity teorie Juana J. Linze, Carla J. Friedricha, Alfreda Stepana, Samuela Huntingtona a dalších relevantních autorů), které jsou později aplikovány na československý komunistický režim a na následný přechod k demokracii. Práce je zaměřena na aplikaci teorie přechodů na Československo se zaměřením na problematiku počtu tranzicí. Cílem práce je vysvětlení (opřeno o názory např. Caroly Skalnik Leff, Soni Szomolanyi či Jana Rychlíka), že v Československu proběhlo tranzicí více, a to nejen politická, ale i ekonomická a národní, ústící nakonec v rozpad Československa. Z tohoto důvodu je část práce věnována vývoji česko-slovenských vztahů, souvislosti mezi přechodem k demokracii a následnému rozpadu Československa v roce 1992.
|
|
|
Transylvánská regionální identita a její politická reflexe po roce 1989
Kocián, Jiří ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Maslowski, Nicolas (oponent) ; Tumis, Stanislav (oponent)
Dizertační práce přináší analýzu diskurzu transylvánské regionální identity v rumunských novinách v letech 1989 až 2014, představujícího opozici k hegemonickému politickému a společenskému diskurzu propagujícímu nacionalismus. Poukazuje při tom na mezietnickou toleranci jako klíčový princip, kterým se regionální diskurz od centralistického diskurzu odlišoval. Skutečnost, že historické národy Transylvánie byly regionálním diskurzem chápány jako nositelé regionální identity v oblastech každodenního i politického života, nejen potvrdila transetnickou inkluzivitu tohoto konstruktu, ale stala se i jeho diverzifikačním faktorem. Kromě tolerance a akceptace multietnicity se regionální diskurz ve zkoumaných médiích dále opíral především o myšlenky esenciálního demokratického charakteru regionu, jeho kulturních, sociálních nebo ekonomických specifik, jakožto i úvah o možné regionální autonomii. Tyto narativy, ať už více abstraktní či pragmaticky orientované, představovaly obsah diskurzivně konstruované regionální identity, zprostředkovávaly její sdílení různými etnickými skupinami a definovaly Transylvánii v dobovém kontextu v rámci Rumunska jako celku. Vnitřní tematické složení diskurzu transylvánské regionální identity nebylo v průběhu zkoumaného období zcela konstatní, jeho podoba v analyzovaných...
|
|
| |
|
|
Transylvánská regionální identita a její politická reflexe po roce 1989
Kocián, Jiří ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Rosůlek, Přemysl (oponent) ; Stojarová, Věra (oponent)
KOCIÁN, Jiří. Transylvánská regionální identita a její politická reflexe po roce 1989. Dizertační práce se zabývá otázkou oživování transylvánské regionální identity a jejího politického využívání v Rumunsku po roce 1989. Prokazuje, že regionální identita postupně nabývala na politickém významu, a představuje obsah, aktéry a typologii modelů její reflexe. Rumunský komunistický režim pod vedením Nicolae Ceaușeska navázal na dlouhodobější centralizační tendence, které udržování regionálních specifik nepřály. Regionální identita, tak jako další kolektivní identity, je však výsledkem kontinuálního procesu každodenních interakcí mezi jejími nositeli a externími aktéry, kteří se všichni na jejím konstruování podílejí. Přečkala tak ve své vernakulární podobě období snahy o potlačení. K jejímu přežití přispěla i skutečnost, že multietnický region Transylvánie a jeho specifika představující náplň regionální identity mají již tisíciletou historii. Práce poukazuje prostřednictvím diskurzivní analýzy obsahu novinových článků na skutečnost, že regionální identita nabyla po roce 1989 podoby politického diskurzu, jenž v rumunském veřejném prostoru soupeřil s dosavadní diskurzivní hegemonií centralistického pojetí státu a národa v této zemi. Zároveň se jako hlavní aktéři v procesu rozvoje regionálního diskurzu...
|
|
|
Ekologické proudy v Československu.
Hrubeš, Jan ; Vaněk, Miroslav (vedoucí práce) ; Valeš, Lukáš (oponent) ; Novák, Arnošt (oponent)
Práce se zabývá vývojem ekologického hnutí v Československu. Svoji pozornost zaměřuje především k vývoji ekologických iniciativ a ekologického diskurzu v době komunistické nesvobody a v době celospolečenských změn v listopadu 1989 do období rozpadu Občanského fóra v roce 1991. Nedílnou součástí je rovněž analýza vzniku a vývoje Strany zelených, která se stala předmětem scénářů a pokusů o provedení politických reforem v rámci komunistického režimu. Cílem práce je zjistit, jak téma ochrany přírody rezonovalo především v oblasti opozičních a režimních struktur a jaký osud jej následoval v období porevolučního vývoje následovaný otázkou, proč došlo k postupnému úpadku ekologického povědomí ve společnosti. Ke splnění cíle práce byla využita metoda orální historie, jež zprostředkovává pohledy oslovených narátorů - pamětníků problematiky úlohy ekologické karty. Tímto přístupem se snaží nahradit především chybějící archivní materiály. Formou obsahové analýzy a komparace se práce pokouší srovnávat procesy probíhající v západní Evropě s ekologickou tématikou v Československu. Práce se oborově nachází na pomezí historie, politologie, ale také sociologie, přičemž zdůrazňuje akcent historicko-politologický. Ze závěru práce vyplývá, že ekologická karta v rámci československé společnosti získala silnou tradici,...
|
host ::
RSS.